Novinky:
- Kdo chce být moje SB TADY!
- Povídka: Andělé a Démoni TADY! (poslední přidaná kapitola je 8.)
- Nejnovější mimipovídečka: Odešel zdroj života TADY!

Andělé a Démoni VII.

4. srpna 2011 v 14:12 | Luchia
Luchia ahojky, jsem opět tady se svojí ujetou povídkou :D :D snad se tato kapitola bude líbit a užíte si!! (už mám i osmou kapitolu muhahahahhaa)

Název: Propletení draci
Místo: palác andělů
Věnování: Muhahaha nadešel den, kdy věnuji jednu kapitolu své nejdražší Itami-neechan :D :D



Andělé a Démoni VII.

Propletení draci



Pospíchal jsem dlouhou chodbou, osvětlenou pouze několika pochodněmi. Po desáté večer už měli být všichni ve svých (popř. v cizích) pokojích včetně andělů a á byl proto asi jediný, kdo se takhle pozdě toulal po chodbách. Měl jsem srdce až v krku a bušilo jako o závod, nejen, že jsem byl nervózní kvůli Mary, která dohlížela na dodržování večerního klidu, ale hlavně z toho, co mělo přijít.
Má cesta končila v pokoji, mezi nímž a mnou stály vysoké masivní bílé dveře a nad klikou byli vyobrazeni dva draci, bílý a černý, navzájem do sebe propletení na šedém poli. Chvílemi jsem si připadal jako Alenka v králičí noře a cítil jsem, jak se mi svírá žaludek nervozitou. Vážně se to chystám udělat? Nebudu toho ráno litovat? Zhluboka jsem se nadechl a zaklepal na dveře. Jen doufám, že nedělám chybu.
Klika cvakla a dveře se otevřely. Podle očekávání se objevila blonďatá hlava a trochu překvapený výraz v obličeji. "Miki?"
"Ehm, ahoj Same. Můžu jít dál, protože jestli mě takhle najde Mary, skončím jako vymlácená baterie," podíval jsem se na něj a snažil se jakýmkoliv způsobem skrývat svoji nervozitu.
"Samozřejmě," ustoupil mi z cesty a potom zase zavřel dveře. Nejspíš byl stejně zmatený jako já, Samův pokoj byl mnohem větší než ten můj a byl vyzdoben modrými závěsy, jinak většina ostatních věcí byla v bílé barvě - jak jinak. V rohu místnosti stála velká skříň a vedle ní okno s neskutečně nádherným výhledem do večerních zahrad paláce. U druhé zdi se nacházela obrovská postel, kterou skoro zakrýval jemný závoj v bledě modré barvě. Naproti posteli hořel oheň v krbu a sálalo odsud velké teplo. Sam si sedl na huňatý bílý kobereček před krb a pokynul mi, abych šel za ním.
"No takže, proč jsi přišel?" zeptal se Sam a podal mi horkou čokoládu.
"Díky," malinko jsem si usrkl, byla opravdu horká, ale výborná a sladká. "Vlastně, jsem tu proto … chci říct … přijímám tvou nabídku, pokud teda ještě platí," vydechl jsem, jako by ze mě spadl velký kámen, už jsem jen mohl doufat, že mě hned nevyhodí.
"Myslíš to vážně, Miki, už to nepůjde změnit," nevím, co se mu odehrávalo v hlavě, ale zachoval si svůj vážný a starostlivý tón hlasu.
"Same, já nemám čas se týden rozhodovat," povzdechl jsem si. "Dneska jsem opět potkal Clarka, já … já z něj mám strach," zamumlal jsem nakonec a objal si v sedě kolena.
"Neboj se, tady jsi v bezpečí," pousmál se Sam a jenom zlehka se dotkl mého ramene. "Zapomeň teď na Clarka."
Byl jsem mu vděčný úplně za všechno i za ten jediný dotek, díky kterému jsem se cítil mnohem lépe. "Same, můžu se tě na něco zeptat?"
"Jen se ptej, od teď už před sebou nemusíme mít tajemství. Budu naprosto upřímný," malinko se usmál.
"Jak to bylo s tvým prvním andílkem?" opravdu mě to zajímalo, Sam mě zajímal. Chtěl jsem vědět, jak to bylo a co se mu teď honí v hlavě.
Úsměv mu na rtech trochu ztuhl a povzdechl si. "No, něco se tady po paláci povídá. Tak zaprvé, důležité je, že to byl první a do dneška jediný andílek, kterého jsem kdy měl. Neuznávám názory některých andělů, jako je třeba Clark, že andílci jsou jenom hračky andělů. Víš vůbec, co měli být andílci původně? Jak byli důležití?"
Koukal jsem na něj a poslouchal. Sam byl opravdu zvláštní člověk, ale fascinoval mě. Ze zakroutěním hlavy jsem mu ukázal, že vůbec nevím, o čem mluví.
"Andělé mezi sebou nemohou mít potomky, takže úplně první funkce byla zajistit pokračování druhu. Andílkům se pak rodili lidské děti, které měli asi 50% šanci, že se někdy kolem 17. narozenin změní na anděly a pokud ne, žili dál svůj život jako lidé. Takhle to zhruba funguje i dnes, ale dříve žil vždy jeden anděl pouze s jedním andílkem, kterému byl zcela oddán a chránil ho. Andílci měli naoplátku za úkol se o jejich anděla starat a vytvářet mu zázemí. Byl to opravdu posvátný svazek, ale postupem času se změnilo i tohle a většina andělů teď má pocit, že jsou něco víc než lidé, a proto mají více andílků jako své hračky. Je ale pravda, že se stále najdou andělé jako třeba já, který se řídí starými pravidly."
Pozorně jsem naslouchal. Znělo to všechno tak krásně a idylicky, ale realita byla trochu jiná, alespoň co se Clarka týče. "Takže ty tenhle moderní názor neuznáváš?" chtěl jsem se jenom přesvědčit.
"Ne, a proto jsem také měl pouze jednoho andílka. Miloval jsem ho a nedokázal jsem si představit, že bych si za něj měl hledat nějakou ubohou náhradu. Jenže to už je spousta let a teď, když sem našel někoho, s kým bych zase mohl začít od začátku, chci znovu žít," pousmál se a já cítil, jak mi hoří tváře.
"Promiň, myslel jsem, že si mi to nabídl jen z lítosti."
"Ne, Miki, to bych nikdy neudělal, věř mi," podíval se mi do očí a já si připadal jako na kolotoči, jak bych těm upřímným modrým očím nemohl věřit - to nejde!
"Věřím ti. Jaký byl ten andílek?" nechtěl jsem ho trápit vzpomínáním, ale byl jsem strašně moc zvědavý.
"Jmenoval se Ben, dalo by se říct, že to byl tvůj přesný opak. Měl velmi světlé vlasy a zelené veselé oči, zatímco tvé hnědé skrývají tajemství a smutek. Byl optimistický a společenský," musel jsem se zasmát, já tedy opravdu společenský nejsem. "Byl úžasný, jak dokázal vykouzlit úsměv na tváři i toho největšího morouse. Nezasloužil si zemřít tak brzy. Byl to nepřátelský útok a on se nestihl schovat do krytu pod palácem," Sam malinko posmutněl, ale pak se zhluboka nadechnul a pousmál se. "Už je to dávno, nemá cenu se topit v minulosti"
Dýchalo se mi ztěžka. Chudák Sam, muselo to pro něj být strašné. Nedivím se, že dokázal zůstat tak dlouho sám. "Jestli si ho opravdu miloval, nebude ode mě lepší, když teď odejdu. Nechci, aby si byl zklamaný, protože já opravdu nejsem jako on."
"Ty jsi ty, Miki, a vyzařuje z tebe něco, co mě děsivě přitahuje. Nevím, jestli jsou to tvé uhlově černé vlasy, smutné oči, krásná tvář nebo upřímnost. Jsi jako magnet. Budu šťastný, když zůstaneš se mnou, ale jenom pokud ty sám chceš," kouzelně se usmál a já cítil, jak taju jako čokoláda na sluníčku. Nevěděl jsem, co mám říct. V hlavě bylo prázdno jako před písemkou a tělo dělalo, co samo uznalo za vhodné. Položil jsem nedopitou čokoládu o kus dál na zem a naklonil se k němu blíž. Skoro jsem cítil to napětí, jako minutu před silnou bouří.
Byl to Sam, kdo překonal zbývající vzdálenost a naše rty se setkaly v dlouhém a něžném polibku. Už mě netrápily zbytečné otázky, věděl jsem, že to tak prostě má být. Soustředil jsem se na hlasitý a zrychlený tlukot srdce, zatímco mé tělo i duše se zcela poddávaly vyšší moci, které jsem nerozuměl.
Po chvíli jsem ucítil Samovy prsty pod rouchem na holých zádech. Nebylo to nijak nepříjemné, spíš naopak. Jeho, nyní už vášnivé, polibky a chtivé dotyky způsobovaly, že i já jsem chtěl víc a víc. Bylo to jako horská dráha, řítil jsem se do neznáma a mé útroby stahoval strach a adrenalin. Nebo to byla touha a nedočkavost?
"Miki, jsi si jistý, že to chceš?" zamumlal Sam trochu přiškrceným hlasem.
"Naprosto," odpověděl jsem skoro šeptem, jinak by mi selhal hlas, protože v tu chvíli měl své dlaně na mých citlivých bocích. Potěšeně se usmál a znovu mě políbil, aniž by se obtěžoval skrývat svoji touhu.
Nebyl jsem v tomhle ohledu nijak zkušený, a tak jsem nechal první kroky na něm, jenže jsem to po chvíli nevydržel a nedočkavě jsem mu začal vytahovat vršek roucha, a když byl konečně dole, hodil jsem ho kamsi napříč pokojem, což Sama evidentně pobavilo, protože se uchechtnul a okamžitě mě napodobil a během chvilky můj vršek následoval ten jeho.
Krátce jsem vzdych, když Samovy rty sjely k mému krku, který jemně skousl mezi zuby a pokračoval ještě níž na hruď. V tu chvíli jsem si připadal jako narkoman, který chce víc - mnohem víc, což jsem netrpělivý zasténáním naznačil.
Sam spokojeně zavrněl a vrátil se zpět k mému obličeji, který zasypal drobnými polibky. "Nejsi trochu nedočkavý, můj malý andílku?"
Párkrát jsem zamrkal a pohlédl mu do očí. Byly modré jako nekonečná letní obloha. Chtěl jsem se v nich utopit. "Myslíš?" zamumlal jsem zastřeným hlasem a pousmál se.
Ještě jsem stihl zahlédnout jeho krásný úsměv, než mi věnoval další náruživý polibek a se mnou se nadobro celý svět zatočil. Byl jsem jako opilý, celým tělem mi vibrovalo vzrušení a hlava se mi motala, jako kdybych dostal baseballkou. Už jsem nemohl myslet na nic, uvědomoval jsem si pouze jednu jedinou věc. Nechci, aby tahle chvíle někdy skončila …
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Avatar X Harry Potter

Avatar
Harry Potter

Komentáře

1 Black* Fullbuster Black* Fullbuster | E-mail | Web | 5. srpna 2011 v 17:44 | Reagovat
2 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 7. srpna 2011 v 14:18 | Reagovat

úžasný, úžasný, úžasný!!
ale zas skončit v takové chvíli!! xD
miluju, jak Sam mluví na Mikiho ^///^ je tak něžnej, nyaa~~♥
Už se strašně těším na další díl ^^
(gomenne, že jsem neokomentovala dřív, ale dodneška mi to nešlo -.-")

3 Itami Itami | 8. srpna 2011 v 19:54 | Reagovat

Já to ještě nekomentovala??!! (zděšení)
Ehm, tak tedy... (snaží si zachovat vážnou tvář--) kyááááá xDxDxD Je pocta že jsi mi věnovala právě tuhle kapitolu, kawaiii, děkujiiii xDxD
Krásné, jako vždy - už to chce pokráčko, jasný??? xDxD

4 otome otome | Web | 11. srpna 2011 v 20:48 | Reagovat

Super,to byla úžasná scénka.Rychle další!

5 Kiruška Kiruška | Web | 13. srpna 2011 v 16:08 | Reagovat

Supeeeeeeeeeeeeeeer.....už se moooooooooooc těšííííííííííííííííííííííííííííííííím na další xDDD uíííííííííííí jááá chci dalšíííííííííí honeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeem xDD

6 dizichanworld dizichanworld | 18. srpna 2011 v 19:11 | Reagovat

úžasný nemužu se dočkat co se stane příště

7 Saki-san Saki-san | Web | 21. srpna 2011 v 13:56 | Reagovat

Ňyáááá:DXD
PS:jsi ještě naživu?XDXDDDDD

8 Jituí Jituí | Web | 31. října 2011 v 22:45 | Reagovat

To je nádherná povídka která si zaslouží pokračování tak ho prosím napiš prosííííííím :D  :D  :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama