Novinky:
- Kdo chce být moje SB TADY!
- Povídka: Andělé a Démoni TADY! (poslední přidaná kapitola je 8.)
- Nejnovější mimipovídečka: Odešel zdroj života TADY!

Andělé a Démoni VI.

21. července 2011 v 20:43 | Luchia
Luchia: ohayou minna, mám tady další díl své povídky. Pamatuji si, jak jsem jí před rokem na dovolený začala psát, pak byl půl roku pauza a teď jsem měla zase asi 3 měsíce pauzu s ní a dneska jsem dopsala 7. kapitolu do sešitu, takže tahle kapitolka je jakoby ještě stará, ale snad se bude líbit, je to zatím nejdelší, co sem vyplodila
Doporučuji si prvně přečíst znovu 5. aby bylo na co navazovat, protože to byla přeci en pauza delší.
No snad se vám bude líbit - teda pokud to ještě nekdo chce číct :-)

Andělé a Démoni VI.
Název: Samův andílek
Místo konání: Palác andělů (šatna, jídelna, chodba ...)
Věnování: vastně nevím, komu bych tuhle kapitolu mohla věnovat, ale asi to bude Shizuka Takehiko (když mi do komentářu napsala, že se těší na pokračování) takže tady to je :-) :-)




Andělé a Démoni VI.

Samův andílek



"Můžeš se stát mým andílkem."

Vykulil jsem na něj oči. Byl jsem více než překvapený. Nejenže jsem to nečekal, navíc Sam nemá žádné andílky a slyšel jsem, že měl kdysi jenom jednoho a to už je asi dvě stě let. "C-cože?!"

"Promiň, neposlouchej mě. Byl to jenom návrh," rozhodil nervózně rukama a vstal ze země. "Když budeš mít zájem, můžeš kdykoliv přijít," zašeptal a pak odešel ze šatny, aniž by se namáhal, zavřít dveře.

Díval jsem se za ním, dokud nezahnul za roh, načež jsem také vstal a s hlavou plnou šokovaných myšlenek jsem se vydal do svého pokoje.

Chtěl jsem si jít lehnout a na nic nemyslet. V koutku duše jsem doufal, že tohle je jenom nějaký sen. Za chvíli se vzbudím za nějakou popelnicí v Londýně a andělé, tenhle palác i andílci, to všechno zmizí. Nejraději bych zapomenul na Clarka, který se mě snaží za každou cenu dostat. "Mám už jenom DVA DNY!" Tato věta mi zněla v uších každou chvilku a hned nato: "Můžeš se stát mým andílkem." Opravdu to Sam myslel vážně? Nechci, aby se mnou byl jen z lítosti. Nechci, aby se obětoval kvůli někomu, jako jsem já. To už se raději vzdám Clarkovi, počkám, až si dostatečně užije a potom už budu mít pokoj. Jenže nevím, zda bych to zvládl.

Pokoušel jsem si představit, co by se stalo, pokud bych Samovu nabídku přijal. Měl bych si konečně přiznat, že jeho mám vážně rád. Je hrozně milý a starostlivý, přesně někoho takového bych chtěl, ani vzhledem nepůsobí špatně. ŠPATNĚ?! Jeto anděl! Má krásně ostře řezané rysy v obličeji, dlouhé blonďaté vlasy a modré oči jako letní obloha. Je nádherný! Jenže až moc nádherný pro mě. Nezasloužím si někoho tak dokonalého. Rozhodl jsem se prozatím nedělat žádné závěry a nechal jsem případ otevřený. Jestli se Clark o něco pokusí, budu se bránit zuby nehty a mezitím si znovu uvážím Samovu nabídku, o které jsem si stejně myslel své, totiž, že byla řečena pouze z lítosti.

Zbytek dne jsem zůstal v pokoji a přemýšlel o své zapeklité situaci. Druhý den ráno jsem šel na snídani s jasným a jednoduchým plánem: Vyhýbat se Clarkovi. V jídelně bylo poměrně málo lidí, ale u jednoho stolu u okna jsem zahlédl Maxe.

"Dobré ráno, Miki," usmál se, když jsem došel až k němu.

"Ahoj," oplatil jsem mu pozdrav a sedl si naproti němu, "Jak se máš?"

"Jde to, dneska mám celkem klidný den. Co ty?"

"No, zvládám to, zatím," na tváři se mi mihnul neveselý úšklebek.

Max si povzdechl "No tak, Miki, zkus si to tak nebrat. Každý se s tím musí srovnat," okamžitě poznal, proč nejsem ve své kůži.

"Tobě se to řekne. Jsi s Alexem spokojený a ostatní už ti dali pokoj."
Zasmál se. "No, ale své jsem si taky užil. Vlastně mě ze začátku žádný anděl nechtěl. Byl jsem protivný na celý svět." Upřímně jsem si nedokázal představit, že by Max mohl být někdy protivný a hned jsem mu to také řekl. "Ale ano byl. Chtěl jsem odtud odejít, a když mi řekli, že to nejde, začal jsem se chovat dost nesnesitelně."

Mlčky jsem ho poslouchal a občas se zasmál při té absurdní představě. Jak asi vypadal ten hodný a vždy veselý Max před pár roky.

"Když mi Alex nabídl, abych se stal jeho andílkem, myslel jsem si, že to dělá jenom z lítosti, protože mě nikdo jiný nechtěl," zasmál se a ve mně hrklo. Max byl úplně jiný případ než já, ale závěr má skoro stejný. Neustále bojuji s myšlenkou, že i Samova nabídka byla pronesena z lítosti, a právě proto nesnesu představu, že bych ji přijal.

"Maxi, ty jsi tady už tři roky, že? Tak to nejspíš znáš zdejší anděly dobře," podíval jsem se na něj a doufal, že by mi mohl přeci enom trochu pomoct s rozhodnutím.

Nejprve musel dožvýkat sousto z housky, než mi odpověděl "Jo znám je více méně všechny. Na něco jsem se ptal i Alexe, takže na každého bych něco našel," zakřenil se.

Zhluboka jsem se nadechl "A mohl by si mi říct, co víš o Samovi?" vážně jsem doufal, že z toho nebude nic usuzovat.

Překvapeně se po mně podíval a odložil snídani zpět na tác. "Sam? Hm, je trochu zvláštní, to víš, že už skoro dvě stě let neměl žádného andílka?"

"Jo, něco málo jsem zaslechl, ale neznám důvod," pokrčil jsem rameny, ale bylo mi divné, že si tak dlouho upírá tuto možnost a pak s tím přijde zrovna za mnou.

"Neznám moc podrobností. Samův andílek byl prý moc hezký a Sam ho měl zřejmě velmi rád. Stalo se však něco hrozného, palác byl přepaden a ten andílek zemřel rukou jednoho z nepřátel. Byli to démoni," Max maličko posmutněl, nebylo to zrovna veselé téma.

"D-démoni?!" vůbec jsem nevěděl, o čem to Max mluví. Nikdy se nikdo nezmínil o démonech.

"No žijí tady v tomto světě. Nikdy jsem ale žádného neviděl, ale prý jsou to krvelačné stvůry a také úhlavní nepřátelé andělů. Momentálně je mezi nimi velice křehký mír, takže se snad nemáme čeho bát," povzbudivě se usmál.

Jenom jsem přikývnul a pustil se automaticky do jídla. Necítil jsem chuť housky, ani šramot a mumlání v jídelně. Maxovy odpovědi ve mně vyvolaly ještě větší horu otázek.

"Myslím, Miki, že Sam musel toho svého andílka opravdu milovat, když už si jiného nevzal. Asi by ses měl podívat po někom jiném."

"C-cože?" probral jsem se z toho robotického stavu. "Ale já přeci neříkal, že chci Sama," cítil jsem, jak mi trochu zahořely tváře - zrádkyně!
"Aha," potutelně se usmál, z čehož jsem usoudil, že si mých dvou rajčátek všiml. "Dobře, jak myslíš, říkám ti jen, že Sama dostal jen jeden jedinej ze všech, co se o to pokoušeli, tak aby nebyl zklamaný. Promiň, ale už musím jít," znovu se pousmál a rozloučil se.
Jak jinak, než že po konverzaci s Maxem jsem měl v hlavě větší binec než předtím. Potřeboval jsem se nějak odreagovat a nejlepším řešením byla knihovna.

Celý den jsem trávil tím, že jsem se přehraboval v kupě knih, abych nemusel myslet na nic jiného. Už mě z toho neustálého přemýšlení bolela hlava a já se potřeboval uklidnit, na přemýšlení bude času dost večer v posteli. Zajímaly mě snad všechny žánry od detektivek až po odborné biografie, ale ze všeho nejraději jsem měl dobrodružné a fantasy.

Knihovnu jsem opustil asi v šest večer a jen, co jsem zavřel velké dveře, dolehly na mě otázky jako pěst od obra. Co budu dělat? Myslel Sam tu nabídku vážně? Poté, co jsem se dozvěděl od Maxe o jeho vztahu k tajemnému andílkovi, jsem už vůbec nevěděl na čem vlastně jsem.

Na přemýšlení mi však nezbylo moc času, když kdosi chytil mou ruku a stáhl mě za sebou do boční uličky.

"Ššš, hlavně buď potichu,"zašeptal mi neznámý do ucha, ale já ho okamžitě poznal. Byl to Clark!

"Co chceš?" zavrčel jsem na něj a snažil se vykroutit.

"Pořád ta stejná otázka a pořád stejná odpověď. Tebe!" pobaveně se zasmál a vklouznul mi rukou pod vršek roucha.

"Nech mě být!" zkusil jsem to znovu ještě ostřejším tónem hlasu a prudce ho od sebe odstrčil. "Najdi si někoho jiného, kdo ti bude dělat děvku!"

"Ale, ale, můj malý rebelantský andílek zapomněl, co jsem mu slíbil?" opět se sklonil až k mému uchu a lehce skousl ušní lalůček.

Proběhl mnou nepříjemný mrazík a chtěl jsem od něj utéct, co nejdál to šlo. Clark se jen uchechtl a pustil mě. "Zítra budeš můj, ať chceš nebo ne," a s tím odešel pryč.

Zůstal jsem tam šokovaně stát a pak jsem se rozběhl do svého pokoje. Rychle jsem si vlezl až po uši pod peřinu a snažil se ignorovat jak se celý třesu. Bylo to snad jediné místo, kde jsem se cítil alespoň trochu v bezpečí. Věděl jsem naprosto jistě, že si mě Clark zítra najde.

Když jsem se konečně uklidnil, mohl jsem přemýšlet rozumně a bez známek paniky. Clarka se zbavím jenom tak, že přijmu Samovu nabídku. Nebude to ale sobecké? Co když mi to navrhl jenom z lítosti? Mé myšlenky mě zavedly zpět k bezejmennému andílkovi. Co byl zač? Sam ho musel opravdu milovat a ctít jeho památku když od té doby nikoho neměl. Tak proč mi to nabízel? Je možné, že ke mně cítí něco víc než jen lítost? Třeba mu ho připomínám. Ne to není možné! To je blbost! Nesmím být sobecký a nepůjdu za Samem, který miloval někoho jiného. Na toto zásadní rozhodnutí mám jen chvíli. Sam, nebo Clark? Pokud se konečně přestanu ohlížet na ostatní odpověď je jasná.

Vylezl jsem z postele, obul si boty a vydal se ven do tmavé chodby. Všechny myšlenky, otázky a svědomí jsem nechal v tom bílém pokoji …


Pokračování příště :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Itami Itami | 21. července 2011 v 21:48 | Reagovat

Hezky napsané, jako vždy :) Tak sem koukej přepsat tu 7. kapitolu a hezky pokračuj v 8. ...Už se těším na pokráčko... Musíš to ukončovat takhle?? ?? Nevím koho si vybral! >.< :)

2 Kiruška Kiruška | Web | 21. července 2011 v 21:48 | Reagovat

No to si ze mě děláš....píííííííííp....ty mě asi jednou zabiješ frajerko..takhle blbě to utnout...já tě asi zabím...já už chci další dílek...je to úžasný...=DDD moc se mi to líbí a Clark je frajer xDD nu jsem moc zvědavá jako to dopadne xDD takže rychle další díl ^_^

3 Luchia-chan Luchia-chan | Web | 21. července 2011 v 21:53 | Reagovat

děkuji děkuji :-) :-) komentáře vždycky potěší a dávají novou sílu k psaní ... no teď opisuji 7. do kompu a až napíšu 8. tak jí sem hodím (chci mít dycky 1 kapitolu náskok) ale ta 8. půjde dobře :-)

4 Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← Shizuka Takehiko →tvoje SBéčko ^w^← | Web | 24. července 2011 v 15:51 | Reagovat

Ah, to bylo nádherný!! gomenne, že jsem si to přečetla tak pozdě -.-"
Nyaaa~~ nesmíš nás nechat zas tak dlouho čekat na další díl!! ♥w♥
A děkuju moc za věnování ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama